Čtvrtek, 27. září 2007
Středa, 26. září 2007
dvA modul
Program Divadla v Paláci Akropolis do tramvaje. Větší část nákladu se rozřeže na čtyři úzký přeložený letáky/programy představení (z druhý strany je text)
Štítky: visual
Pondělí, 24. září 2007
Emilek
Winnifred už čeká, sbalená ve svý mac mini krabici, na novýho majitele. Doma se mezitim usadil Emilek, kterej dostal jméno podle myšáka, co sežere všechno. A je to pašák.
Štítky: personal
Pátek, 21. září 2007
Tafrob - Neni co ztratit
Po Tafrobově docela svěží účasti na sampleru Blind Deaf jsem byl na tuhle desku fakt natěšenej. D'Tonate jako záruka dobrej beatů, Tafrob jako vyhlášenej freestyle battle MC, kterej se nebude bát tu českou hrůzu trochu pofackovat, otřískanej suverén. Mohlo to bejt velký, jenže nakonec se ukázalo, že titul alba nelže. Tafrob opravdu nemá co ztratit, protože kde nic neni, ani smrt nebere.
Ukázalo se, že Tafrob nemá v podstatě co říct. Nadává sice obstojně, ale nějak neni jasný komu. Jmenovitě se naváží jenom do Bow Wave a to snad neni ani laciný - i když skladba ve který se vyznává z toho, jak nenávidí svoje rodiče, je docela solidní. Bohužel jí Tafrob zařadil až skoro na konec alba a neni lehký se tam doposlouchat
Skončíš jako Bow Wave nebo Tafrob, varovalii SuperCrooo a já jsem ani náhodou nepředpokládal, že by to mělo bejt vizionářský. Bohužel, po Kajdžasovi zase další freestyler, co válcuje na podiu a otravuje na desce. Jsem zklamanej.
Nuda nuda nuda v Brně.
(Recenze / Ex)
Ukázalo se, že Tafrob nemá v podstatě co říct. Nadává sice obstojně, ale nějak neni jasný komu. Jmenovitě se naváží jenom do Bow Wave a to snad neni ani laciný - i když skladba ve který se vyznává z toho, jak nenávidí svoje rodiče, je docela solidní. Bohužel jí Tafrob zařadil až skoro na konec alba a neni lehký se tam doposlouchat
Skončíš jako Bow Wave nebo Tafrob, varovalii SuperCrooo a já jsem ani náhodou nepředpokládal, že by to mělo bejt vizionářský. Bohužel, po Kajdžasovi zase další freestyler, co válcuje na podiu a otravuje na desce. Jsem zklamanej.
Nuda nuda nuda v Brně.
(Recenze / Ex)
Štítky: txt
Klasický Ideální Bezzubý
"Penny jedním prstem jedné ruky ťukala slova. Druhou rukou mačkala čísla na dálkovém ovládání hotelové televize. Klasický, psala. Ideální. Countryová hvězda na obrazovce vyprávěla do kamery, jak Bůh miluje Nashville. Miluje ho, říkala. Je to kout Ameriky, je to kus Ameriky, který Bůh obzvlášť miluje. Bezradný, vyťukala Penny. Umazala konec až k R a napsala Bezedný. Znovu podržela mazací klávesu až k Z a naklepala Bezvadný. Klasický Ideální Bezvadný, stálo na monitoru počítače."
Postava Penny v novele Hotel Svět možná nebude autobiografickou projekcí skotské spisovatelky Ali Smith, ale na recenzi knihy by mi pár řádků ze strany 85 v podstatě mohlo stačit. Ten úryvek charakterizuje všechno, co si o Hotelu Svět myslím takovým způsobem, že bych na to sám sotva přišel.
Hotel Svět je v mnoha ohledech klasický a ideální, formou i obsahem. V intencích moderní literatury v zásadě tradiční novela, která nabízí všechno, co od současných spisovatelů očekáváte. Ověřený a konzervativně neotřelý styl, neurazí, ale ani nezahřeje. Životní příběhy a rozjímání pěti žen, které spojuje jedna noc ve společném hotelu, vás asi nezaskočí a rozhodně nemusíte mít strach, že byste něco podobného už nečetli - Ali Smith vsadila na jistotu.
A nakonec, Hotel svět je bez... bez... bez... bez... Na mnoha místech ve své rozvláčnosti možná maskuje bezradnost, podobně jako Penny, když se vrací a váhá nad správnou formulací. Stejně tak mi přijdou některé pasáže bezedně užvaněné, jako by Ali Smith hrála o čas, nebo blafovala. A i když nakonec, po tom všem, držíte v ruce knihu, která je bezvadná a výtky na její adresu je opravdu těžké formulovat, zůstává tu ještě jedno bez-: Hotel Svět je bezzubý. Chladně a řemeslně odvedená práce, všechno je tak, jak má být, ale tím to končí. Hotel Svět vás nepokouše.
(Recenze, Reflex)
Postava Penny v novele Hotel Svět možná nebude autobiografickou projekcí skotské spisovatelky Ali Smith, ale na recenzi knihy by mi pár řádků ze strany 85 v podstatě mohlo stačit. Ten úryvek charakterizuje všechno, co si o Hotelu Svět myslím takovým způsobem, že bych na to sám sotva přišel.
Hotel Svět je v mnoha ohledech klasický a ideální, formou i obsahem. V intencích moderní literatury v zásadě tradiční novela, která nabízí všechno, co od současných spisovatelů očekáváte. Ověřený a konzervativně neotřelý styl, neurazí, ale ani nezahřeje. Životní příběhy a rozjímání pěti žen, které spojuje jedna noc ve společném hotelu, vás asi nezaskočí a rozhodně nemusíte mít strach, že byste něco podobného už nečetli - Ali Smith vsadila na jistotu.
A nakonec, Hotel svět je bez... bez... bez... bez... Na mnoha místech ve své rozvláčnosti možná maskuje bezradnost, podobně jako Penny, když se vrací a váhá nad správnou formulací. Stejně tak mi přijdou některé pasáže bezedně užvaněné, jako by Ali Smith hrála o čas, nebo blafovala. A i když nakonec, po tom všem, držíte v ruce knihu, která je bezvadná a výtky na její adresu je opravdu těžké formulovat, zůstává tu ještě jedno bez-: Hotel Svět je bezzubý. Chladně a řemeslně odvedená práce, všechno je tak, jak má být, ale tím to končí. Hotel Svět vás nepokouše.
(Recenze, Reflex)
Štítky: txt
Dva starší tracky
Uklízel jsem v počítači a našel jsem dva zapomenutý tracky:
Karaoke Tundra feat. Bourek - Drugstore Cowboy Blues
empétrojka
Bourek - Bůh by nechtěl aby umřel Johnny Cash
empétrojka
Karaoke Tundra feat. Bourek - Drugstore Cowboy Blues
empétrojka
Bourek - Bůh by nechtěl aby umřel Johnny Cash
empétrojka
Štítky: audio
Čtvrtek, 20. září 2007
Sub N Bus Bio
Následující řádky, biografii kapely SUB N BUS, nemusíte číst - stačí, když si najdete jejich myspace profil a poslechnete si jeden dva tracky z jejich nového EP '38 (Starcastic). Uslyšíte v nich všechno, co jste o těhle dvou tichých, nevyzpytatelných intelektuálech chtěli vědět. Dokonalá souhra a organická jednota vám prozradí, že Andrej Ďurik a Martin Kocnár spolu na trenčínském sídlišti Sihot vyrůstali od malička jako bráchové. Důmyslný, ale čitelný řád skladeb odkazuje ke společné vášni pro kostky Lega. Ambientní velkorysost a fantazie připomene stovky společných dětských komiksů. Neurotické glitche a loopy vyvolávají zapomenuté duchy napjatých soubojů mezi platformami commodore a atari. A kdo bude poslouchat opravdu dobře, uslyší v efektně vystavěných kompozicích i to, že Andrej se živí jako scénograf, stejně jako minimalistický perfekcionalismus napoví, že Martin je grafický designér.
I když to byl Martin, kdo naučil Andreje první basovou figuru, společně se hudebně potkali až v roce 2000, při přípravě hudby pro divadelní představení pro hru Petera Handkeho Sebeobviňování v Paláci Akropolis. Oba měli za sebou účinkování v několika kapelách (A - Scrawl, Dope Aviators, Stewart Stuart; M - Champ, Die Graham Stangen, Dose Overthose ad.), a bohaté zkušenosti zúročili ten samý rok koncertem - společně s Matúšem Homolou (Abuse, Nylon Union) a Gabrielem Krchnavkem (Vision)na festivalu - Pohoda v domovském Trenčíně. Po několika dalších projektech pro divadlo a film konečně dokončili debutové EP '38, které vychází na značce Starcastic v říjnu 2007 a společně s anglickým bubeníkem Carlem Warwickem (Pronefoal, Squall) se odhodlávají k živým vystoupením.
Architektonicky rozmáchlé abstraktní skladby SUB N BUS vznikají na Vinohradech. Loví ve stejných vodách jako Tortoise nebo Godspeed You! Black Emperor, postrockové emoce systematicky rozrušují indietronickými strukturami. V československém kontextu jsou SUB N BUS pořád pionýři, i když v trochu jiném slova smyslu, než když spolu, před mnoha lety, škodili na 7. základní škole v Trenčíně. Patří totiž mezi několik málo skupin, které dokáží akceptovat počítač jako regulérního člena kapely, aniž by se jím nechali odsunout na vedlejší kolej. Stejně tak se nebojí kombinovat elektroniku s tradičními rockovými nástroji. Vědí, jak napsat skladbu, která má hlavu a patu, a dávno pochopili, že velká studia a luxusní vybavení dobrou hudbu nedělají. Punkový princip DIY aplikují v prostředí nezávislého popu a z každého jejich kroku v tichošlapkách je jasné, že nejde o nic jiného, než o hudbu.
(biografie/tisková zpráva pro SUB N BUS)
I když to byl Martin, kdo naučil Andreje první basovou figuru, společně se hudebně potkali až v roce 2000, při přípravě hudby pro divadelní představení pro hru Petera Handkeho Sebeobviňování v Paláci Akropolis. Oba měli za sebou účinkování v několika kapelách (A - Scrawl, Dope Aviators, Stewart Stuart; M - Champ, Die Graham Stangen, Dose Overthose ad.), a bohaté zkušenosti zúročili ten samý rok koncertem - společně s Matúšem Homolou (Abuse, Nylon Union) a Gabrielem Krchnavkem (Vision)na festivalu - Pohoda v domovském Trenčíně. Po několika dalších projektech pro divadlo a film konečně dokončili debutové EP '38, které vychází na značce Starcastic v říjnu 2007 a společně s anglickým bubeníkem Carlem Warwickem (Pronefoal, Squall) se odhodlávají k živým vystoupením.
Architektonicky rozmáchlé abstraktní skladby SUB N BUS vznikají na Vinohradech. Loví ve stejných vodách jako Tortoise nebo Godspeed You! Black Emperor, postrockové emoce systematicky rozrušují indietronickými strukturami. V československém kontextu jsou SUB N BUS pořád pionýři, i když v trochu jiném slova smyslu, než když spolu, před mnoha lety, škodili na 7. základní škole v Trenčíně. Patří totiž mezi několik málo skupin, které dokáží akceptovat počítač jako regulérního člena kapely, aniž by se jím nechali odsunout na vedlejší kolej. Stejně tak se nebojí kombinovat elektroniku s tradičními rockovými nástroji. Vědí, jak napsat skladbu, která má hlavu a patu, a dávno pochopili, že velká studia a luxusní vybavení dobrou hudbu nedělají. Punkový princip DIY aplikují v prostředí nezávislého popu a z každého jejich kroku v tichošlapkách je jasné, že nejde o nic jiného, než o hudbu.
(biografie/tisková zpráva pro SUB N BUS)
Štítky: txt
Pátek, 14. září 2007
Čtvrtek, 13. září 2007
Úterý, 11. září 2007
Move
Move Festival Rencar modul do tramvaje A3, zbytek se rozřeže na osm letáků A6 (z druhý strany celej program festivalu)
Štítky: visual
